Dějiny české literatury 1,2

Detailní popis produktu

Základní, klasické dílo české literární historie, jež je v přítomných dvou knihách znovu předkládáno široké obci čtenářů, nemá platnost jen výlučně vědeckou, zaměřenou toliko na úzký okruh odborných pracovníků, nýbrž stává se celým svým pojetím, metodou, již je napsáno a bohatostí své vnitřní zářivé krásy kamejí české literatury vůbec. Vlček, žák Gebraurův, přistoupil k sepsání svých Dějin české literatury po rozsáhlých předchozích studiích a přípravách. Je proto jeho dílo v mnohém jedinečné svým obsahem sneseného materiálu i formou jeho uspořádání. Jaroslav Vlček, vycházeje z metody německého literárního historika Hermanna Hettnera, skládal barevný obraz české literární minulosti z velkých dobových celků, proudů a myšlenkových hnutí, jež naplňovala jednotlivá dějinná údobí a dávala jim svůj charakter, a využíval při tom české dějinné skutečnosti jako zrcadla dějů, probíhajících či proběhnuvších v ostatních zemích civilisované Evropy. Vlček postupuje šlépějemi literárních dějin krok za krokem, opatrně a přemýšlivě, nechává stranou pochybné dokumenty Rukopisů a klasicky střízlivě dochází až k duchovně nejsilnějším obdobím české literatury: k době husitské a bratrské. V pojetí těchto úseků české kulturní historie stojí Vlček cele na historicky jistém podkladě nazírání Palackého, s nímž jej pojí nejeden názor a nejednoho přesvědčení. Vědecká jistota a obdivuhodné zvládnutí materiálu dávají Vlčkovi možnost věnovat mimořádné úsilí formální výstavbě knihy. Jazyk, jímž je kniha psána, je vzorem ukázněného umění stylistického, dovolujícího svrchovanému znalci jazyka vyprávět s vroucností a bezprostředností nejen děje literární, nýbrž i ponořovat se do hlubokých zřídel naší národní kultury s jistotou mistra, v jehož rukou se nástroj řeči rozezpívá i rozteskní rozzvoní i rozšeptá.

Pro všecky tyto krásy ryzího umění mají Vlčkovy Dějiny české literatury své čestné místo v českém písemnictví, a to hned po boku gigantického díla Františka Palackého.